O knize: 1986 / Z pera Uruguayce Eduarda Galeana (narozeného 3. září 1940) vyšlo mnoho publikací, které se staly široce známé - publicistické zprávy, seriózní badatelské práce, prozaické práce. Jako dítě, ve věku 13 let, začal Galeano psát politické komentáře do novin a brzy se stal jedním z nejpopulárnějších novinářů v Uruguayi, šéfredaktorem progresivního týdeníku Marcha poté, co přišel reakční režim Bordaberryho a Mendese k moci v roce 1973, rozpustil parlament a zakázal jakoukoli politickou činnost, musel E. Galeano odejít do exilu. Usadil se v Argentině, kde vytvořil a režíroval časopis Crisis, kolem kterého se mu podařilo shromáždit významné latinskoamerické novináře a levicové spisovatele. Jenže v roce 1976, kdy v Buenos Aires převzala moc i armáda, musel spisovatel znovu emigrovat – tentokrát do Evropy, kde žil ve Španělsku. Teprve na začátku roku 1985 se mohl vrátit do rodného Montevidea. Názor Eduarda Galeana dnes poslouchá celá Latinská Amerika a právem ho považuje za hlas svědomí a svobody. Pokračuje v psaní, vyzývá k sociální spravedlnosti a obhajuje potřebu ekonomické nezávislosti regionu, bez níž je naprostá většina jeho obyvatel odsouzena k tomu, aby zůstala v hrozné chudobě, při pohledu na bohatství zemí rozdávaných za nic, privatizované podniky, jejich privatizované životy a budoucnost „Otevřené žíly Latinské Ameriky“Eduardo Galeano „Investice, které přeměňují latinskoamerické podniky na pouhá kolečka globální mašinérie obřích korporací, nemají absolutně žádný dopad na mezinárodní dělbu práce. Latinská Amerika pokračuje ve vývozu nezaměstnanosti a chudoby, rozdává své suroviny, které světový trh potřebuje a na jejichž prodeji závisí ekonomika regionu, a také produkci některých průmyslových produktů pobočkami nadnárodních korporací využívajících levnou pracovní sílu. Nerovné směny fungují jako obvykle – hladové mzdy v Latinské Americe pomáhají podporovat vysoké příjmy v USA a Evropě.“ 14. února 2010